V době, kdy jsme začínali provádět přestavby vozidel, nešlo vše tak rychle a snadno jako dnes. Před montáží i po ní bylo nutné absolvovat několik procedur, které měly za následek nemalé finanční i časové náklady.
Každý zájemce o alternativní pohon si musel nejprve zažádat o individuální přestavbu, na jejíž schválení měl následně dopravní inspektorát 30 dní. Po montáži bylo nutné jet na emise, STK a na ITI, vozidla s katalyzátory musela navíc do výzkumného ústavu. Až po tomto koloběhu byla přestavba kompletní a mohlo dojít k zápisu do technického průkazu.
Dnes už přestavujeme automobily na tzv. hromadnou přestavbu. V praxi to znamená, že zákazníkovi stačí k montáži dovézt spolu s automobilem velký technický průkaz a o ostatní se už postaráme my. Odpadá tím již popisované zdlouhavé vyřizování a běhání mezi úřady.